Ode dneška mohou diváci v českých kinech zhlédnout snímek Proxima. Ve filmu francouzské režisérky Alice Winocour září Eva Green v životní roli astronautky Sarah, která se chystá na roční misi na oběžné dráze. Sarah se plní životní sen, zároveň se ale potýká s obrovskými výzvami – kromě psychicky a fyzicky vyčerpávajících příprav na let do kosmu musí čelit blížícímu se odloučení od svojí milované sedmileté dcery Stelly. Ve strhujícím příběhu o hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou uvidí diváci kromě Evy Green také Matta Dillona v roli jejího sebevědomého kolegy či Sandru Hüller jako psycholožku, která Sarah a její dceři pomáhá se zvládnutím náročné situace.

Superhrdinka a matka v jednom těle

„Sarah je superhrdinka a matka, obojí v jednom těle. Ve filmech se neobjevují tyto dva stavy často, jako by se role superhrdinky a matky vzájemně vylučovaly. Chtěla jsem ukázat, že žena může být zároveň matkou i špičkovou profesionálkou,“ říká režisérka filmu a autorka scénáře Alice Winocour. Při přípravách filmu štáb intenzivně spolupracoval s Evropskou kosmickou agenturou, Winocour se také setkala s řadou astronautek. „Jedna žena z NASA mi řekla, že nejlépe ji na práci astronautky připravilo mateřství. Matka totiž musí neustále zvládat více činností najednou. Koučka pracující v ESA mi zase prozradila, že muži astronauti o svých dětech mluví s velkou hrdostí, kdežto ženy astronautky to, že jsou matky, spíše skrývají, protože mají strach, že by přestaly být vnímány jako spolehlivé. Převládá názor – čirý sociální konstrukt – že dítě je primárně starost matky,“ dodává Winocour.

Hold skutečným astronautkám

Sarah se podařilo prorazit v odvětví, kde jsou ženy stále ve velké menšině. To s sebou přináší nedůvěru ze strany některých kolegů – především pak od sebevědomého Američana Mika, kterého ve filmu ztvárnil Matt Dillon.  „Tyto scény můžou působit až zkarikovaně, ale ve skutečnosti jsou jen odvarem skutečných zkušeností, o které se se mnou astronautky podělily. Je to mužské prostředí, které vytvořili muži pro muže. Například skafandry jsou zatížené na ramenou, protože muži největší váhu unesou na ramenou, kdežto ženy mají nejsilnější boky. Ženy se musí snažit dvojnásobně, aby se dostaly do tohoto světa mužů, ale zároveň tam jejich přítomnost nesmí být znát. Film vzdává hold ženám, které to všechno musejí vybalancovat,“ říká režisérka, které se dle ohlasů podařilo zkušenosti astronautek zprostředkovat s nebývalou autenticitou. „Dostala jsem spoustu dojemných zpráv od žen pracujících pro NASA, v nichž píšou o tom, jak je důležité, že tento film konečně ukazuje, že je možné být zároveň dobou astronautkou i dobrou matkou. Když jsem na tomto projektu začínala pracovat, říkali mi lidé, že žádné astronautky neexistují. Museli jsme urazit hodně dlouhou cestu,“ dodává Winocour.